
A je tu první kapitola, rozhodla jsem se že ji napíšu o rodině, možná to bude takový malý úvodník a nastíní to vám mojí ehm... "osobnost"
Takže neváhejte a pusťte se do čtení! :)
Dlouho (čti 15 minut) jsem přemýšlela o čem by mohla být první kapitola, a nakonec jsem se rozhodla psat o v podstatě nejdůležitějších lidech nejen v mém životě, ale v životě každýho, a to o rodině.
Každý ji máme, znáte to přece taky - mamka,taťka a sourozenec. Myslím že já na tohle měla celkem štestí, a narodila se do tý "správný" rodiny. Samozřejmě je jasný že mě občas štvou a občas se pohádáme, ale to bysme pak ani nebyli lidi kdyby to tak nebylo...
Začnu asi sourozencem. Mám bráchu, jmenuje se Petr a je o 7 let mladší než já - tohle obvykle píšu když mám něco napsat o svý rodině. Nepíšu tam však jak ho mám vlastně ráda, i když je občas na zabití a nejradši bych ho přitom poslala někam hodně daleko a na hodně dlouho...Jednou když ho měl děda vyzvednout ze školky a on tam nebyl, nikdo nevěděl kde je, a tenkrát ještě neměl mobil, tak sme volali policii, já lítala po celým Proseku jak čmelák kterýmu dali viagru, a vyčítala si že sem hrozná sestra která nic nezvládla, ani takovou banální věc jako je hlídání bratra, a nakonec se zjistilo že jen byl s matkou u doktora, tak když sem po tom všem přešla domů, tak sem se rozbrečela..přímo před rodiči a úplně přede všemi jsem se rozbrečela a přitom sem si uvědomila jak hodně ho mám ráda...
Pak matka...Matka je vůbec asi nejdůležítější člověk v životě každýho, bez ní bychom nebyli vůbec na světě, a i kdyby, tak bychom nepřežil prvních pár dní. Den před svými narozeninami spadla na stavbě ze žebříku, zlomila si páteř a zápěstí. Já měla jít ten den do páce, pracovala sem tenkrát v McDonald´s. Ten den mi nic nešlo, dekly se mi připalovali, máso sem zapomínala dávat na gril, několikrát sem se spálila o toaster, s nikým sem nemluvila, a ten kdo se na mě třeba jen podíval, tak sem ho hned seřvala, takže se na mě odvážil promluvit jen Martin, který věděl co se děje. Naštěstí všechno dobře dopadlo...
Samozřejmě, taky ji mám občas chuť poslat někam hodně daleko a nadlouho, ale je to moje matka,a mám ji ráda...
Táta...Z celé rodiny se nejvíc podobám jemu, vypadáme v podstatě stejně, máme stejnou povahu a návyky. Vždycky sem si nejvíc rozuměla s ním, ani nevim čim to bylo...asi proto že sem do svých sedmi let byla jedináček a táta si na mě "vybíjel" všechno co by si nemoh vybít na synovi, takže sem čile lezla po stromech, střílela z kuličkovky a učila se řídít auto. Když se narodil brácha, asi ho začal mít radši, protože když něco provede on, tak mu odpustí hned, ale když něco provedu já, tak je schopnej se mnou klidně i týden nemluvit, což mě pak dost irituje...Sakra lidi slýšíte to, já normálně žárlím! Sem fakt případ pro psychologa..:D
Jinak mám docela rozvětvenou rodinu, ale v podstatě znám jen babičku, oba dědečky, tetu, prababičku...a to je všechno...většinu příbuznejch sem v životě nevidila, i když mi říkaj že prej jsme potomky nějakej polskejch knížat...(Kecy, prdy, beďary :D )
Konec! :D
P.S. Kterej dement vymyslel komáry??? Potvory jedny krvežíznívý, to je fakt hrozný, mám 6 kousanců jen na noze!